Dějiny Bukurešti se od prvních antických osad až po její ustavení hlavním městem Rumunska na konci 19. století střídavě rozvíjely a upadaly. Poprvé je město zmíněno roku 1459 jako „pevnost Bukurešť“ a stalo se sídlem známého valašského knížete Vlada III. Narážeče.
Dřevoryt Bukurešti z počátku 18. století
Od 18. století dosazovali Osmané do čela města řecké správce, takzvané fanarioty. Krátká vzpoura, kterou roku 1821 zahájil Tudor Vladimirescu, ukončila vládu cařihradských Řeků nad Bukureští.
Starý knížecí dvůr (Curtea Veche) nechal v polovině 16. století postavit Mircea Ciobanul. Za pozdějších panovníků se Bukurešť stala letním sídlem knížecího dvora. V následujících letech soupeřila o postavení hlavního města s Târgovište, protože význam jižní Muntenie rostl pod tlakem osmanské nadvlády.
Trvalým sídlem valašského dvora se Bukurešť stala až po roce 1698, za vlády Constantina Brâncoveana.
Během dalších dvou set let město opakovaně poničily přírodní katastrofy a bylo znovu a znovu obnovováno. V letech 1813 až 1814 ho zasáhl takzvaný Carageův mor. Osmanské kontrole bylo vyrváno a několikrát je obsadila habsburská monarchie (1716, 1737, 1789) i carské Rusko, mezi lety 1768 a 1806 hned třikrát. Od roku 1828 až do krymské války spadalo pod ruskou správu, s přestávkou během valašské revoluce roku 1848. Po odchodu Rusů se města zmocnila rakouská posádka, která tu zůstala až do března 1857. Dne 23. března 1847 zničil požár asi dva tisíce budov, tedy třetinu města.
