Statický webWeb složený z hotových souborů. Server je při návštěvě jen pošle, nic nepočítá a nic se neptá databáze, proto je rychlý a skoro nemá co napadnout.Podrobnosti o hesle Statický web, otevře se v novém okně nepotřebuje databázi, PHP ani nic, co by na serveru běželo. Jsou to jen soubory, a to mění pravidla hry: hostit ho lze skoro kdekoli, často bez placení, a z pohledu bezpečnosti je to úplně jiný svět než web s redakčním systémem.
Obsah
Proč je to jednodušší, než se zdá
Běžný webhosting musí umět spustit kód a obsloužit databázi. Statický web nic z toho nepotřebuje. Server jen posílá hotové soubory, takže stačí cokoli, co umí odpovědět na požadavek HTTP.
Z toho plyne první důsledek: web se nedá napadnout přes zranitelnost v redakčním systému, protože tam žádný není. Není co aktualizovat, není kam se přihlásit a není co prolomit. Zůstává jediná citlivá věc, a tou je přístup do repozitáře, odkud se web sestavuje.
GitHub Pages
Nejběžnější volba pro weby, jejichž zdroj už v Gitu stejně je. Sestavení i publikaci obstará workflow, takže se po uložení změny web vydá sám. Vlastní doména i certifikát jsou součástí.
Má to dvě omezení, která stojí za to znát předem. Vestavěné sestavení pouští jen schválené doplňky a drží generátor na starší verzi, takže jakmile chcete vlastní doplněk, musíte si sestavení napsat sami. A u soukromých repozitářů se minuty sestavení odečítají z měsíčního limitu, i když u statického webu to obvykle nevyčerpáte.
Cloudflare Pages a Netlify
Obě služby fungují podobně: propojí se s repozitářem, po každé změně web sestaví a vydají. Nabízejí navíc náhledy rozpracovaných změn, přesměrování a hlavičky nastavené souborem v repozitáři.
Rozdíl proti GitHub Pages je hlavně v tom, co se dá doladit bez cizí pomoci. Když potřebujete vlastní pravidla pro mezipaměť nebo přesměrování celých sekcí, bývá to tady snazší.
Vlastní server
Dává smysl tam, kde web stejně běží vedle něčeho dalšího, nebo kde data nesmí opustit určité prostředí. Technicky je to nejjednodušší případ ze všech: složka se soubory a webový server před ní.
Cenou je, že se o ten server musí někdo starat. U statického webu je to paradoxně ta nejpracnější varianta, protože veškerou údržbu, kterou jinde dělá poskytovatel, přebíráte vy.
Na co se dívat při výběru
Nejde o to, kdo nabídne víc místa. U statického webu jde o čtyři věci: jestli služba umí vlastní doménu i s certifikátem, jestli web sestaví sama po každé změně, jestli jde ovlivnit mezipaměť a přesměrování, a jestli se dá odejít jinam bez přepisování webu.
Poslední bod je nejdůležitější a nejčastěji se přehlíží. Statický web je jen složka souborů, takže by přestěhování mělo trvat odpoledne. Pokud vás hosting nutí do vlastního formátu konfigurace, od kterého se nedá odejít, získali jste pohodlí a ztratili jste tu hlavní výhodu.
