V prvním dílu padlo, že tenhle web nemá administraci. Zůstává otázka, jak se do něj tedy článek dostane. Odpověď je nečekaně obyčejná: článek je jeden textový soubor.
Obsah
Soubor místo formuláře
Každý článek na tomhle webu je samostatný soubor. Má název, ve kterém je datum a adresa článku, a uvnitř má dvě části. Nahoře je hlavička s údaji o článku, pod ní samotný text.
Když autor chce vydat nový článek, vytvoří nový soubor. Když chce něco opravit, otevře ten starý. Žádné jiné kroky v tom nejsou.
Hlavička: co web o článku potřebuje vědět
Hlavička je seznam údajů, každý na vlastním řádku. Patří do ní název článku, datum a čas vydání, autor, kategorie, úvodní obrázek i s popiskem a krátký popis pro vyhledávače.
Vypadá to jako byrokracie, ale každá položka má svůj důvod. Z autora se udělá podpis pod článkem a odkaz na jeho stránku. Z kategorií vzniknou přehledy, do kterých se článek zařadí. Popis je to, co uvidí člověk ve výsledcích hledání na Googlu, ještě než na článek klikne.
Tenhle web si hlídá, že hlavička je kompletní. Když v ní něco chybí, třeba obrázek nebo popis, web se vůbec nesestaví a autor se to dozví hned, ne až od čtenáře.
Text: Markdown místo tlačítek
Samotný text se píše v MarkdownJednoduchý způsob zápisu textu, ve kterém se nadpisy, odkazy nebo seznamy píšou obyčejnými znaky. Generátor z něj udělá HTML.Podrobnosti o hesle Markdown, otevře se v novém okně. Je to způsob, jak v obyčejném textu naznačit formátování, aniž by se na něco klikalo.
Nadpis se napíše tak, že se před něj dá mřížka. Tučné písmo se obalí hvězdičkami. Odkaz se napíše jako text v hranatých závorkách a adresa v kulatých. Odrážka je pomlčka na začátku řádku. To je skoro všechno, co člověk potřebuje znát.
Výhoda je v tom, že text zůstane čitelný i bez webu. Otevřete ten soubor v čemkoli a pořád poznáte, co je nadpis a co odstavec. A protože je to obyčejný text, dá se v něm hledat, porovnávat verze a vracet se ke starším.
Co udělá web za autora
Hodně věcí, o kterých autor nemusí vědět. Z nadpisů poskládá obsah článku. Spočítá, jak dlouho se bude text číst. Obrázky zmenší do několika velikostí, aby se na telefonu nestahovala verze pro velkou obrazovku. Najde články na podobné téma a nabídne je pod textem.
Autor napíše text a hlavičku. Zbytek je práce šablony.
Ve třetím dílu se podíváme na to, co se musí stát, než se hotový soubor promění ve stránku na internetu.
