První sériově vyráběnou knihou, která alespoň ve Spojených státech opustila pravoúhlý formát, je zřejmě vydání Červené Karkulky z roku 1863. Kniha byla vyseknuta do tvaru samotné hrdinky, se svinutým vlkem u nohou. Vydal ji bostonský nakladatel Louis Prang a je první z jeho „Doll Series“, pětice vysekávaných knih, kterým se říká také tvarové knihy. Dalšími tituly byly Robinson Crusoe, Goody Two-Shoes od stejné autorky, Popelka a Král Zima.
Prangův katalog z roku 1868 později tvrdil, že knihy ve tvaru papírové panenky „vznikly u nás“.
Zdá se, že by se tento nárok dal vztáhnout na vysekávané knihy obecně, protože nic staršího se nepodařilo dohledat. Takové knihy jsou samozřejmě v dětské literatuře oblíbené dodnes, jen se vysekávání už neomezuje na pouhé obrysy, jak ukazuje třeba krásné vydání téže Červené Karkulky z roku 2014.
Vysekávání se uplatnilo i mimo dětskou literaturu. Novějším příkladem je ambiciózní kniha Tree of Codes od Jonathana Safrana Foera.
Text i výtvarné zpracování tohoto převyprávění klasické pohádky Charlese Perraulta má na svědomí Lydia Very (1823-1901), sestra transcendentalistického básníka Jonese Veryho. Drastickému konci originálu, ve kterém vlk spolyká Karkulku i její babičku, se tu autorka vyhnula. Krveprolití ustoupilo mírnějším cílům mravoučného příběhu a poučení, že se člověk nemá protivit matce.
